SK Házená Polanka nad Odrou

Asterix a Radegast

Share on facebook
Facebook
Share on google
Google+
Share on twitter
Twitter

Tak jsme letos (2007) opět pochovali basu. Přinášíme stručný (a neúplný) přehled letošního programu, jehož ústředními postavami byli Asterix a Obelix hledající nový kouzelný nápoj pro umírající basu. Fotky mají bohužel jen nízkou kvalitu, protože se jedná o jednotlivá políčka stažená z videokamery, nikoliv z foťáku.
Zahájení programu jsme letos měli opravdu “vydařené”. Oponu jsme totiž omylem ponechali volně viset před bednami, takže fungovala jako velmi účinný tlumič. Stísněné poměry v zákulisí navíc vedly k poněkud nešťastnému uspořádání mikrofonu a zbytku aparatury a výsledkem kvalitní zpětné vazby byly skřípavé zvuky zcela překrývající mluvené slovo. Naštěstí to byla jediná nepříjemnost, která nás během vystoupení potkala. Diváci sice přišli o zhruba 2 minuty úvodního slova, ale zlé jazyky budou určitě tvrdit, že to tak možná bylo lepší…

Jmenuji se Panoramix a jsem mrtev, protože mi praskl apendix. Budu vám, přátelům a známým místních rukometixů, vyprávět tragický příběh, který se stal krátce po mé smrti. Za živa jsem býval druidem kmene Galů. Připravoval jsem pro ně kouzelný nápoj, který jim dával ohromnou fyzickou sílu a vedl jsem pohanské obřady, které jim dávaly odvahu a duševní sílu. Při obřadech se Galové dotýkali posvátné relikvie – basy, na kterou hrával Hendrix. Odtud také pochází rčení držet basu. Aby posvátná basa neseschla a nerozpadla se, namáčeli ji Galové do kouzelného nápoje. Recept na kouzelný nápoje jsem si ale vzal sebou do krematoria a bez něj se Galové Římanům neubrání. A co je horší – u basy se projevily abstinenční příznaky. Začala chřadnout, sesychat a scvrkávat se, až se změnila k nepoznání.

Proto se Galové rozhodli vyslat do světa výpravu, aby se pokusila najít jiný kouzelný nápoj. A tak se dva odvážní Galové Asterix a Obelix vydali na cestu. Kudy šli, tudy se vyptávali, zda někdo neví o nějakém nápoji se zázračnými účinky.

Tak tohle je hajný. Starší z vás se jej možná budou pamatovat z doby, kdy ještě jako chudý proletář sloužil u buržoazního malopodnikatele Trautenberka. Odešel o něj před několika lety, když se neshodli při vyjednávání odborářů o zvýšení platu. Oženil se a začalo se mu dařit. Mírně přibral, založil vlastní firmu a začal vyrábět nápoj, který nazval po své mladé novomanželce – stará myslivecká.

Myslivec: Kdo jste a co tady chcete. Tohle je můj revír.

Asterix: My jsme Asterix a Obelix, Přicházíme z Gálie a hledáme kouzelný nápoj, který zachrání naši posvátnou basu.

Myslivec: Já používám tohle a vám to také stoprocentně pomůže. Ochutnej

Asterix: Opravdu na sto procent?

Myslivec: No vlastně jen na čtyřicet procent. Ale stejně ochutnej.

Asterix: No není to špatné, ale ještě to není to pravé. Je to takové babské pití. Obelixi jdeme dál.

Asterix a Obelix pokračovali v hledání a koštování. Ochutnali mnoho nejrůznějších tekutin, ale stále nemohli najít to pravé. Velmi nadějně vypadala ochutnávka u místního druida Denaturatixe. A nebýt toho, že se jeho učni – dvojčata Ethanolix a Methanolix – při přípravě nápoje prohodili, mohli už být u cíle. Takto museli šlapat dál.

Protože Obelix neustále skuhral, že má hlad, naši hrdinové se rozdělili. Obelix šel na kance a Asterix hledal dál.

Po chvíli bloudění dorazil Asterix do typické zemědělské osady, kde stála jedna stodola vedle druhé – prostě Stodolní. A bylo tam opravdu velmi živo.
Hiphoper na Asterixe: Ty vole co to máš , co hulíš. Co to chlastáš, že nevíš co chlastáš?

Asterix: Tak jací byli kanci Obelixi?
Obelix: Byli nějací divní. Vylézali ze země, říkali mi „Nech mě ty c…“ a tohle měli na hlavě.

Obelix samozřejmě nemohl vědět, že těch 12 divočáků, které snědl k večeři, nebyla černá zvěř, ale havíři vracející se z odpolední šichty.

A toto je statečný polárník Amundsen, který – ač je národností Nor – pil včera jako Dán a požil větší než malé množství své oblíbené vodky a zcela ztratil orientaci.
Asterix: Hm, koukám nikde žádný sníh a stejně ti to výborně jede. Čím mažeš?
Amundsen: Tímhle! Namaž se taky.

Po cestě naše hrdiny sleduje tajný agent Bruno Mattoni, kterého nasadil Gaius Julius Ceasar, aby naše hrdiny svedl z cesty a zabránil jim v získání nového kouzelného nápoje. Evidentně však nebyl dostatečně fyzicky zdatný, aby jim stačil. Musel tuto situaci ihned vyřešit.

Bruno Mattoni: Mě už to nebaví. Já ty dva ptáky dál honit nebudu. Hoši vraťte se, něco tady pro vás mám. Tak tohle hoši je 4% softalkohol a ty bublinky, to je prostě paráda – viďte. Vidím, že i mezi diváky je mnoho našich, to je opravdu báječné. Tak co – ochutnáte? Ne, tady ne, pojďme raději někam do pozadí.

Obelix nosil na zádech po celé vystoupení batoh typu Menhir 200. Celou dobu měl hlad a navíc si stěžoval, že ho bolí záda.

Dlouhé putování dovedlo Asterixe a Obelixe až na Radhošť (nebo do Nošovic – tedy se různí odborníci ve svém výkladu rozcházejí).

Radegast: Už vás oba dlouho pozoruji moji malí smrtelní Galové a už se na tu vaši střízlivost nemůžu dívat. Ukončím vaše trápení – mám to, co potřebujete. Jak se jmenujete?
Asterix: Asterix a Obelix

Radegast: Aha dobře. Tak pojďte ke mě Astechlaste a Obechlaste. Dám vám svůj vlastní kouzelný nápoj, který nejen dává sílu, ale také dělá krásná těla – jen se na mě podívejte. Ale opatrně s tím nápojem. Nepijte toho mnoho, maximálně tak 15-20 kousků denně.

Radostně se Asterix a Obelix vracejí domů. Leč hrdinství naši přátel nakonec vyšlo téměř naprázdno. Když dorazili do vesnice, byla již basa mrtvá. Život je hořký – bohudík.

Posvátnou basu nezachránili, ale radegastův nápoj jejich žal jistě brzy zažene. A nám nezbývá, než se s posvátnou basou důstojně rozloučit.

Příležitostná herecká společnost staré gardy při závěrečném pózování v oddílové klubovně.

Bruno Mattoni u Asterixe neuspěl, ale rozhodně nepřišel zbytečně – po představení to nakonec dal dohromady s hajným



Pokud jste někdo vlastníkem dalších (nejlépe kvalitních) fotek, tak je pošlete.